Láska snová

(c) Meggy Adfectus a Milan Banáš (SK) 

Len úprimný úsmev tam cez hmlu a dážď ti niekde na západ posielam
vychádzaš v dňoch keď moje slnko zapadá
objímaš moje pocity
dieťa vo mne ožíva
Ten úsmev, je z duše, ktorá sa mojej vyrovná
je zo srdca, ktoré bije s tebou
tak ako má
Je to úsmev, čo chuť žiť mi znova dodáva
je to mihotavé napätie
čo anjelov v temnote k sebe privádza

Je to něco, co v životě postrádám
z tvých úsměvů obraz si poskládám
bude jako naděje
protože i ta se čas od času usměje..

Tieto slová len tebe venujem
lebo len vďaka tebe vlastne sebe rozumiem
spoločne náš mesiac zažnime
temnotu na oblohe aj všetky hviezdy strhneme
padáme spoločne do snov
na miesta bez zbytočných ďalších slov
Som tu ja a ty tam kdesi, no aj tak ta cítim a viem kým si.
Si niekto mne tak blízky, si anjel aj diabol môj,
skrz všetkú dialku a všetky prekážky
nás vždy povedú naše snové slová
Máš naprosto pravdu, snad to vše krásné nezmizí
jako ranní jinovatka, snad nám to vše vydrží zkrátka…
Může se v tvém životě objevit anděl nový
pak stanu se tím, kdo snad zbyde jako snový…

Cokoliv s tebou je mi však ctí, něčím
čeho si vážím a uschovávám to v srdci
jako takový malý tajný klenot
který se zjevil tak znenadání, ale není nic, nic co mi brání
být upřímná, ve dne i když padne tma….

Všechno je tak jasné, tak krásné…
Jako hvězdy na nebi, jako luna září, úsměv na tvé tváři
je mi důkazem
pro srdce průkazem
že vše je jak má být, můžeme žít, můžeme snít…

Tak úpenlivo prosím, chyť ma pevne za ruku
nikdy neopusti ma,
tak snažne prosím
v tme ta nájdem,
tam v našom nebi stretneme sa…